Milí Cenacolci.
Nikdy jsem nebyla a stále ani po 6-ti letech s vámi nejsem sdílný typ, ale zkusím se „znepohodlnit“a
něco napsat do památníku. Nabídka květnového Československého dvojdenka mne nadchla, jelikož
jsem moc ráda jezdila na kluby do Piešťan. Na klubech jsem se hodně naučila a dozvěděla. Uviděla
jsem své chyby a svou ubohost. Poznala jsem jak opravdová a hluboká je víra rodičů, kteří si prošli
ohněm závislosti. Stále se učím žít a vychovávat sebe i děti. Stále padám a zase vstávám, abych šla
dál. Označení otce Ireneje „společenství veřejných hříšníků“ se mi moc líbí. A tak díky našemu
Františkovi, který má velký dar povzbuzovat a organizovat naše společenství v Česku, jsem se ocitla
v sobotu ráno u vás v Nitře na překrásném místě Kalvárie.
Uvítali jste nás hned po příjezdu samými úsměvy a objetím. Objímat se stále učím…. Program plynul
pozvolna a nenásilně, nikdo nikoho do ničeho nenutil a vše probíhalo ve svobodě, což jsem velmi
ocenila. Chlapci z domu měli připravený krásný program, moc jim děkuji. Též moc děkuji
organizátorům. Vše bylo parádní – svědectví, adorace, zpěvy, mše sv., představení Masky a třešničkou
byla krásná vzpomínka na Petra Vítka, kterého jsem neznala, ale díky tomuto svědectví už ano.
Já jsem citlivka, tak mě potěšilo emocionální svědectví komunitních mužů. Jejich otevřenost a to, že
se nestydí za své slzy. Celkově musím říct, že na tomto setkání hodně mluvili a měli otázky muži, což
bylo pro mne to obohacující. Díky vám chlapi.
Ze setkání v Nitře jsem si odvezla hluboké přesvědčení, že se osvobozuji od svých představ. Řekla
jsem Ježíši, aby on sám vedl mou dceru a naučil ji žít. Snažím se už nemít své představy, jak by to
mohlo být, aby to bylo dobré. Co je dobré podle mne nemusí být správné!
Díky ti Bože za krásný čas strávený v Nitře. Žehnej všem organizátorům a přátelům.
Díky všem. S úctou k vám mamka Marie z Moravy.